A budeš můj - 8. Hurt

Seems like it was yesterday when I saw your face
You told me how proud you were but I walked away
If only I knew what I know today


„Ach, Harry…“
Jako polámaná křídla tónů, splynou ze zimou rozpraskaných rtů tato dvě slova. Neustále jen… tato dvě slova…
„Ach, Harry…“
Slza stéká po líčku, zanechává za sebou kůži rudou, mráz z ní vysává teplo…
A smutné oči pro pláč nevidí nic… nic, než čísi tvář… jeho tvář, když mu řekla že… že čekají miminko… Nic, než jeho šťastnou tvář…
Jak ji líbal, jak byl šťastný, jak byl hrdý… dokud…
Obraz lásky střídá výjev čirého zoufalství… zoufalství nad zradou… To když si spočítal, že jedna a jedna nikdy nejsou tři…
A ona… ona odešla…
Ach, kdyby jen tenkrát věděla… nemuselo se to nikdy stát… Nemuselo se to stát…


I would hold you in my arms
I would take the pain away
Thank you for all you've done
Forgive all your mistakes
There's nothing I wanna do
To hear your voice again
Sometimes I want to call you
but I know you won't be there


„Ach, Harry…“
Setře další slzu… Na co je pláč?
Tolik se milovali a najednou… je to pryč… jako když první sněhové vločky definitivně ukončí slunné léto…
Je jí zima… Rychlými pohyby si tře paže… Zima… a na srdci chlad… Jak moc teď touží po jeho objetí… objetí tepla jeho citů a víry… víry v ní… v ně… Všechno je pryč a… a zbyla jen… bolest.
Zaslechne hlasy. Tolik známé hlasy… ale když se otočí, srdce spadne o další stupínek hlouběji… Cizí lidé, cizí hlasy… Jak jinak…
A tolikrát už volala… volala ze spaní… jeho jméno…
„Ach, Harry!“
Jenže nikdo nepřišel… A nepřijde… Sama…
Je sama…


I'm sorry for blaming you
For everything I just couldn't do
And I hurt myself by hurting you


„Ach, Harry…“
Kdyby jen ho tak neobviňovala… Křičela, že jí nevěří… a pak… odešla.
Sama si vzala své štěstí… pro jedno vábení… vábení touhy, které poslechla… odešla…
Jenže všechno je jinak… jinak, než myslela…
Ale přesto už se čas vrátit nedá… už Harrymu neřekne… nevysvětlí…
Strašně moc to bolí, když… když ví, že ho ranila…
A jakoby tím ranila i sebe…


Somedays I feel broke inside but I won't admit
Sometimes I just want to hide 'cause it's you I miss
You know it's so hard to say goodbye when it comes to this


„Ach, Harry…“
Drobnou ručkou si pohladí nepatrně vystouplé bříško…
„Harry, tolik mi chybíš…“
Proč kvůli jedné hlouposti musela ztratit vše? Proč…
Dala by cokoli za to, kdyby mohla vrátit čas… Ale to nejde…
Musí se rozloučit, protože už je pryč… nadobro pryč…
A zítra bude pryč i ona… oni… Nadobro pryč…


Would you tell me I was wrong?
Would you help me understand?
Are you looking down upon me?
Are you proud of who I am?
There's nothing I want to do
To have just one more chance
To look into your eyes
and see you looking back


„Ach, Harry…“
Zvadlé kvítky pokořené květinky se snáší k zemi… a s nimi i kousky jejího srdce… Srdce, které chtěla věnovat pouze a jen jemu… A teď… pro jedinou noc… už nemůže…


I'm sorry for blaming you
For everything I just couldn't do
And I've hurt myself…


„Ach, Harry… musíme se rozloučit… odpusť mi vše… Opusť mi prosím, že jsem tě ztratila… Ztratila, kvůli své vině… Má slova teď neslyšíš… a o to víc mě to bolí…“
Tak ráda by vrátila čas… čas, který měli strávit spolu…
Už se nikdy nedozví, jak to bylo… všechno jak bylo… jinak…
„Podvedla jsem tě Harry… ale proč kvůli tomu mám teď žít bez lásky? Bez tvé lásky?“
Rozervanou duší se nesou vzlyky… vzlyky, které se nikdy v neutvořily v zvuk…


If I had just one more day,
I would tell you how much that
I've missed you since you've been away
Oh, it's dangerous
And so I'm afraid to try to turn back time


V náručí svírá prázdnou nádobu… asi láhev…
Láhev, od lektvaru, který několik měsíců pila proti početí…
A na etiketě stojí drobným písmem: kombinovati s doplňkovými léky nutné jest, jinak lektvar svůj účinek plniti nebude.
Jak těžké bylo udělat pár kroků… kroků…
Jak těžké bylo zahodit poslední důkaz toho, že to malé… to malé bude mít zelené oči… po tatínkovi…


I'm sorry for blaming you
For everything I just couldn't do
And I've hurt myself
By hurting you


Ze zadu ji polapí sliné mužské paže.
„Ginny, co děláš teď venku? Vždyť se úplně klepeš, lásko…“
Celou ji zabalí do svého kabátu, hřeje svým tělem… svou láskou… láskou, kterou však ona necítí…
„Pojď už dovnitř, musíš se přichystat na zítřek…“ šeptne jí do vlasů.
„Jen běž, Deane, já přijdu…“
…musím se ještě rozloučit…
…rozloučit, než spojím svůj život s jiným…


(Christina Aguilera
Hurt)


------------------

Pozn.aut.: Děkuji, kdo dočetl až sem a kdo se pokusil nad tím textem trochu zamyslet... Vždy věřím, že bude líp, i když to tak nevypadá... ale někdy je víra příliš vyčerpávající...
Komentáře moc potěší:-)

7. Kapitola || 9. Kapitola

14. Hořím...13. Kolik citu může člověk unést?12. Zabij mě slovem...11. Nic neříkej, prosím...10. Impression9. Kouzelné okamžiky…8. Hurt7. Já už nemám co ztratit...6. Ach, jak slzy bolesti se třpytí...5. L´accident stupide4. Ty???3. ...voní hezky2. The Unicorn in the garden1. Protože ráno dělá den...